V mnoha sborech se stalo tradicí (a v některých nově vzniklých novým objevem), že děti tráví počátek bohoslužeb společně s dospělými a teprve později se rozchází do svých skupin, kde mají svůj program přizpůsobený věku.
Většinou se to zdůvodňuje tím, že děti si mají na program dospělých zvykat - někdy je také uváděn argument "za našeho dětství to tak taky bylo". Někdy je to prostě jen pokus najít nějakou cestu, jak to dělat "správně".
Hlavní součástí tohoto společného předprogramu je většinou "slovíčko pro děti", kde se zpravidla střídají různí služebníci; v některých sborech je i toto úkolem kazatele.
- Má však skutečně smysl, aby děti byly při začátku bohoslužby společně s dospělými?
- Jaké jsou možné přínosy?
- Jaké jsou možné výhrady?
- A co naše děti, které sedí každý týden v našem sboru - jak tu dobu asi prožívají?
- A pokud se rozhodneme pro slovíčko pro děti v rámci bohoslužeb, jak na to?