Katce je právě šestnáct, když jí vedoucí práce s dětmi položí otázku, zda by se nechtěla zapojit do služby dětem.
"Já a sloužit dětem? To si vůbec neumím představit," proběhne Katce hlavou. "Vždyť to není ani tak dávno, co jsem tam sama ještě sedávala mezi dětmi..."
A dřív, než se stačí rozhlédnout, patří najednou mezi vedoucí. Ti se scházejí pravidelně k plánování a přípravám, takže jednoho dne je na řadě s programem také Katka. Od malička přece mohla sledovat, jak taková hodina vypadá. Nemělo by to tedy být pro ni žádný problém, nebo snad ano?
Ve své první hodině má Katka dětem vyprávět ilustrační příběh. Když stojí před nimi, má najednou kolena jako z rosolu.
Doma si příběh sice mnohokrát přečetla, ale přesto se neodváží papír odložit, a tak to raději celé přečte z listu. "Co kdybych nevěděla, jak dál," říká si.
Samým rozrušením zapomene, že měla k příběhu ukázat nějaké obrázky.
A děti? Ty skoro vůbec neposlouchají...
Katka se cítí hrozně a má sto chutí všechno vzdát. Není divu, že?!