V jedné třídě vzal rabín sklenici medu a natřel jím školní tabuli. Med byl v židovském světě symbolem Boží milosti a velkomyslnosti. Byl tím nejlepším a nejsladším, co si tehdy člověk dokázal představit - nedostižnou lahůdkou.
Potom rabín dětem dovolil tabuli olízat se slovy: "Nikdy nezapomeňte, že Boží slova jsou jako med! Jsou tím nejcennějším a nejlahodnějším, co existuje. Něčím, čeho nikdy nebudete mít dost. Ochutnejte, jak dobrý je Bůh!"
Jak je to dnes u nás? Co můžeme udělat, aby naše děti byly co nejlépe připraveny na dospělost? Jak můžeme předložit Boží Slovo co nejchutněji a nejpřitažlivěji?