Kdyby se to stalo dnes...
Maruška sedí nad učebnicemi a snaží se využít poslední hodiny před maturitou. „Kdo si má všechny tyhle vzorečky a poučky pamatovat,“ vzdychá zoufale. „Bože, prosím tě, ať zítra nezmatkuju a dokážu dostat na papír všechno, co je důležité. Neumím si představit, že bych měla propadnout, to by bylo všechno v háji. Díky, Pane, že jsi se mnou!“
Ding dong ding - ozve se její mobil. Takhle se hlásí esemeska od Jožky. „Myslím na tebe...“
Čte si ji pořád dokola a samozřejmě musí Jožkovi odpovědět: „To je fajn, že na mě myslíš. Už brzo budu mít školu za sebou a pak se konečně můžeme pustit do příprav na svatbu.“
V noci spí Maruška velmi neklidně. Najednou se jí zdá, jako by se místnost kolem ní celá rozsvítila.
„Ahoj Maruško,“ slyší jakýsi hlas. „Jsi báječná holka a Bůh si tě vybral pro zvláštní úkol.“