Znáš to? Někdo se tě zeptá: „Jak se máš“, a ty nevíš, jak na to reagovat?
Včera jsem to slyšela od jednoho pastora v rámci kázání a říkala jsem si: U něho je to úplně stejně, jako to cítím já.
Hlava mi říká: Mám se skvěle!
A je to fakt. Nic mi nechybí a jsem velmi vděčná za to, co mám (a nemám: Covid) – díky Bohu za to!
Ale rok pandemie - obavy a omezení, které jsou s tím spojené - má dopad i na mě.
Rozum mi říká, že se mám dobře. Ale tělo a duší mi někdy říkají něco jiného.
Píšu to všem, kteří mají podobný problém a chci ti říct: Je to úplně normální a nemusíme mít špatné svědomí, že na první pohled nemáme důvod cítit se špatně.
Někdy jsou to takové chvíle, když to na mě padne, jako např. včera večer. - Jak jsem se s tím vyrovnala?
- Musela jsem si přiznat, že práce, kterou jsem měla v plánu, mi už nejde – musím ji nechat na jindy.
- Šla jsem aspoň na malou procházku, i když se mi moc nechtělo.
- Pustila jsem si film a dala si dobrou čokoládu.
- Popovídala jsem si na chvilku s kamarádkou přes Skype.
- Chvilku jsem si pustila hudbu, hodně nahlas, a tančila k tomu - se psí rodinkou :)
- Pustila jsem si online-kázání – velmi mě povzbudilo.
Dnes zase svítí sluníčko, to mi hodně pomáhá. A těším se na jarní víkend – má být teplo :)
Věřím, že přijdou zase lepší časy. Mám na nástěnce seznam, na co se těším a co bych chtěla všechno dělat…
Také mě momentálně zaměstnává otázka: Jak pomoct dětem po konci epidemie znovu navázat vztahy a restartovat dětskou službu ve sborech.
Tak mě zajímá, jak to vypadá ve vašem sboru, kde vidíte největší problém a co by vám případě od nás – TIM 2,2 – mohlo pomoct.
Bylo to dnes trochu delší povídání. A když jsi to dočetl/a až sem, tak to bylo možná právě to správné povzbuzení pro tebe :)
Bůh je s námi! S ním i společně zvládneme i aktuální nároční období...
Vaše sestra v Kristu Manuela